První kola se nesla v duchu opatrných výměn a velmi odvážných plánů, které obvykle skončily o dvě minuty později. Obsluha prý po třetím kole poznala, že to nejsou běžní hosté: každý druhý stůl měl rozestavenou koncovku a někdo u dezertu řešil, jestli je lepší aktivní věž, nebo další guláš.
Legendární historka říká, že jedna partie se tak dlouho „jen na chvíli“ odkládala, až se z ní stal regionální orientační bod. Další hráč si údajně omylem myslel, že Fernet je šachový termín. Nikdo to nepotvrdil, ale zní to dost dobře na to, aby se to v restauraci udrželo.
V závěru se z turnaje stal hlavně festival holandských obran, protože každý chtěl být ten, kdo vytáhne něco exotického a zároveň působí, že to má pod kontrolou. Výsledek? Méně klidných nervů, víc odvážných tahů a pocit, že Koruna vydržela i kombinaci šachu, smíchu a dobrého polského piva.